Čaj o šesté - JAK VYZRÁT NA DĚTI A TELEVIZI
18.03.2015 18:00
Mgr. Hana Perglerová - lektorka a ředitelka ve společnosti A-centrum
Z přednášky a následné debaty vzešly mimo jiné i tyto podněty:
Je prokázáno, že to, co prožije dítě do cca 7 let, pak vnímá zcela
nekriticky jako dětství, domov. Tohoto poznatku využívá nový typ
marketingu zaměřený na děti. Do reklamy na spotřební zboží,
třeba na pračku, se záměrně umísťují vsuvky pro děti – kolem
projde dítě s plyšákem, nebo udělá něco vtipného. Sledující dítě
se pobaví a v dospělosti si tuto značku nekriticky vybaví a třeba
koupí, protože si ji pamatuje z dětství a má ji pozitivně
zaškatulkovanou jako vzpomínku na domov.
Když chce člověk v běžném životě prožít pocit uspokojení, tak ho
to stojí hodně námahy dát gól nebo třeba upéct s maminkou
koláč. Ve sledovaném příběhu zvládne spoustu zážitků během
krátké chvíle, vyplaví si tím hormony, které ale nebyly
spotřebovány fyzickým pohybem. Na zvýšenou hladinu hormonů
si pak tělo zvykne, dítě si zvyšuje dávky a vytváří si tím závislost,
stupňuje si emoce a I potřebu hrůzy ve sledovaných filmech.
Tím, že dítě nemá možnost do průběhu děje zasáhnout, se učí
pasivitě a připravuje se o vlastní vůli. Čeká, kdo ho zabaví, kdo
vše za něj rozhodne. Nemá ani potřebu nikomu pomoct,
katastrofa nic neznamená. Takže pokud vám vaše dítě říká často,
že se nudí, je třeba ubrat na době strávené u televize.
Při sledování televize se odděluje informace od fyzického
prožitku. To je nebezpečné zejména u malých dětí, které neví, že
sníh studí nebo že lev se nehladí. To může pak vést k
iracionálnímu jednání pod vlivem domnělých zkušeností kdykoliv
v budoucnosti.
Pro malé děti je mnohem vhodnější mluvené slovo, at´už čtená
pohádka nebo třeba vyprávění vlastního příběhu z dětství. Díky
tomu, že se příběh nepřenáší obrazem, dítě má možnost rozvíjet
vlastní fantazii.
Televize vysílá obraz v sekvencích, které jsou rychlejší, než co je
lidské oko schopné stihnout. Po určité chvíli to oko vzdá, přestává
zaměřovat a dává tím tělu pokyn ke spánku. Zpomalí se tep,
zpomalí se trávení. V důsledku toho lidé, kteří jsou zvyklí u
televize jíst, více přiberou, než kdyby jedli bez koukání. Díky
klidovému stavu si i často nepamatujeme, o čem ten pořad
vlastně byl. Proto se vysílání vkládají hlasité reklamy, aby člověk
zbystřil a reklamu si zapamatoval. Do filmů se vkládají zvukové či
obrazové zlomy - probouzeče. Člověk si tedy u televize
doopravdy neodpočine. Ale ani se toho příliš nedoví.
Při sledování televise se dítě uvádí do stavu klidu, kdy vypíná od
fyzického pohybu, typické je pro tuto fázi je všem známé "zírání".
V tomto stavu nedochází k učení, nevytvářejí se nervové spoje -
synapse. Dítě, které tráví hodiny u televise, má výrazně méně
nervových synapsí, než kdyby třeba jelo na kole nebo skládalo
kostky. Psychologové mají pro tento typ dětí termín "duté hlavy".
V dospělosti už to nedožene.
Posouzení, kolik času má vaše dítě trávit u televize, je na každém
rodiči. Každé koukání by mělo být vyváženo reálnými prožitky ze
skutečného života. Televize by se měla pouštět ne na slepo, ale
na konkrétní pořad, který chceme vidět. A dítě bychom měli
naučit kriticky diskutovat nad reklamami.